Povinnost označovat domácí spotřebiče energetickým štítkem zavedla Evropská unie v roce 2001. Energetický štítek uvádí energetickou náročnost spotřebiče a jeho cílem je usnadnit spotřebiteli výběr méně energeticky náročného výrobku. Zároveň tímto krokem také Evropská unie chtěla zatlačit na výrobce domácích spotřebičů, aby vyráběli více ekologické produkty.
Jelikož jsou energetické štítky povinné v rámci celé Evropské unie, vyjadřují energetickou náročnost jednotné piktogramy nikoliv text. Dále jsou na energetickém štítku uvedeny informace, jako je roční spotřeba energie, hlučnost spotřebiče či spotřeba vody (např. u pračky).
Spotřebiče se dělí do základních tříd dle abecedy (A - energeticky nejúspornější až G - energeticky nejnákladnější). Jednotlivé třídy mají podtřídy, které se vyznačují symbolem + (např. A+, A++, A+++). Existují však výrobky, které se mohou prodávat pouze od třídy A+ (pračky, lednice).
To znamená, že lednice, která má označení A+++ je energeticky nejvíce úsporná. Je třeba však počítat s vyšší pořizovací cenou. Naopak výrobky s označením C a níže jsou považovány za energeticky nákladné. To platí zejména pro staré domácí spotřebiče.
Domácí spotřebiče mají různé spotřeby energií v závislosti na dané kategorii. Například pračka třídy A++ se musí vejít do 0,6 až 0,85 kWh za 24 hodin, kdežto lednice ve stejné třídě se musí vejít do 0,45 kWh za 24 hodin.
Největší spotřebu mají logicky ty domácí spotřebiče, které jsou v provozu 24 hodin denně - tedy ledničky a mrazáky. Právě v jejich případě se vyplatí koupě ledničky třídy A++ nebo A+++. Mezi těmito dvěma třídami však už tak vysoký rozdíl není.
Při výběru je také důležité zohlednit velikost spotřebiče. Platí, že čím větší spotřebič je, tím více energie spotřebovává. Důležité je také umístění. Například lednička by nikdy neměla stát u topení, sporáku či na přímém slunci. Velké okolní teplo zvyšuje potřebu chlazení a tedy i vyšší spotřebu energie.