Úspory.cz >> Ministerstvo spravedlnosti navrhuje snadnější oddlužení
ve spolupraci s

Otevíráme pro vás Srovnejto.cz za 5

Na zabezpečené stránce vám srovnáme nabídky hypoték.

Přejít hned

Ministerstvo spravedlnosti i insolvenční správci tvrdí, že současná podoba zákona nepomáhá lidem tak, jak by v ideálním případě měla. Proto je nutné zákon změnit tak, aby řešení úpadkové situace nabídl co největším množství lidí a to v různých variantách.

I přes veškeré snahy se dluhy nedaří splácet normální cestou

Nejvíce kritizovanou částí je návrh na sedmileté oddlužení, kdy dlužník věřiteli či věřitelům de facto nezaplatí nic. Poslanci TOP 09 se snaží prosadit minimální částku 10 % z celkové dlužné částky, kterou by musel zaplatit každý dlužník, hnutí STAN zase navrhuje vykonávání veřejných prací, pokud si dlužník není schopen najít práci.

S tím tak úplně nesouhlasí insolvenční správci. Lidé, kteří se dostanou do dluhového kolotoče, mají omezené možnosti řešení. To platí i pro ty, kteří dluhy splácí, nebo se spíše domnívají, že tak činí. I přesto, že každý měsíc platí požadované splátky, jejich dluhy narůstají. Dluhy nemají šanci splatit. Podle ministerstva spravedlnosti by proto insolvenční zákon neměl stanovovat žádnou hranici. Dlužník by však měl povinnost splatit vše, co splatit zvládne.

“Nechci se zastávat ministra spravedlnosti, ale přijde mi to logické, že když někdo není schopen zaplatit, tak je řešen insolvenčním zákonem. Když tam dáme hranici deset, patnáct, dvacet nebo třeba pět procent, tak to znamená, že neumožníme celé řadě lidí řešit svou situaci. Protože co se pak těm lidem reálně nabízí, pokud nejsou schopní tu hranici překročit? A to nejsou jednotky nebo desetitisíce, ale statisíce lidí,” upozorňuje insolvenční správce Oldřich Řeháček.

Splatit co nejvíce za kratší dobu

Návrh zákona přichází s variantou oddlužení na tři roky. Dlužníci by tak získali možnost splatit polovinu všech svých dluhů a zbytek dluhů by jim byl po třech letech odpuštěn. Existují dlužníci, kteří jsou schopni své příjmy a výdaje upravit tak, aby byli schopni se svých dluhů zbavit co nejdřív. I pro věřitele je tato varianta schůdnější, protože se jim zpět vrátí alespoň část půjčených prostředků.

Kontrolou nad dlužníkem by měl být i nadále pověřený insolvenční správce. Ten by měl dohlížet nejen na splácení dluhů, ale i na to, zda je správně zaměstnán. “Řádný správce má pravidelně kontrolovat dlužníka, kontrolovat si, jaká je nabídka práce v místě bydliště dlužníka, a ptát se ho, proč nepracuje za více peněz. Není možné, aby insolvenční správce nechal dlužníka na hůře placené práci, když má možnost získat práci lépe placenou. Insolvenční správce má dohlížet nad tím, že dlužník bude řádně zaměstnán, že vykonává práci, která je nejlépe placená v té oblasti, kde žije. Pokud ale dlužník bude ignorovat to, co po něm chce správce, tak je na správci, aby u soudu navrhl oddlužení zastavit,” dodává Oldřich Řeháček.