Ne všichni zaměstnanci chtějí využívat výhod služebních vozidel a někteří raději jezdí soukromě i služebně vlastním vozidlem. K tomu však potřebují souhlas zaměstnavatelů, kteří z praktických důvodů trvají na uzavřeném havarijním pojištění. Pokud by totiž zaměstnanec neměl soukromé vozidlo pojištěné také havarijně, zodpovídal by za případné škody právě zaměstnavatel.
“Podle stanoviska, které vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo financí, o nutnosti havarijního pojištění v případě používání soukromého vozidla pro pracovní cesty rozhoduje zaměstnavatel. V případě, že nebude vyžadovat havarijní pojištění, vystavuje se riziku, že v případě dopravní nehody odpovídá za škodu způsobenou na vozidle, dal-li k jeho použití souhlas,” vysvětluje právník Libor Hůla.
Zaviní-li škodu na soukromém vozidle zaměstnance jiná osoba, odpovídá za vzniklé škody zaměstnavatel. V případě, že však nehodu zaměstnanec zavinil vlastní chybou (např. neopatrnou či nedbalou jízdou), pak za škodu odpovídá zaměstnanec, nikoliv zaměstnavatel. Zaměstnavatel za škodu neodpovídá ani tehdy, neudělil-li k použití soukromého vozidla písemný souhlas.
Například pan Radek z Ostravy chtěl na pracovní cestu vyrazit vlastním soukromým vozidlem. Neměl však sjednané havarijní pojištění, a proto zaměstnavatel nesouhlasil. Nepomohlo ani písemné prohlášení, že zaměstnanec nebude v případě nehody požadovat po zaměstnavateli úhradu škody. Může v takovém případě pan Radek použít vozidlo i bez souhlasu zaměstnavatele?
“Použije-li zaměstnanec k pracovní cestě svého vozidla bez souhlasu zaměstnavatele, například když zaměstnavatel mu určil jiný způsob dopravy, pak neodpovídá za škodu způsobenou na použitém vozidle zaměstnavatel. Kromě toho může zaměstnavatel odmítnout proplatit zaměstnanci jízdné, protože mu nepředložil žádný doklad o výdajích za jízdné,” vysvětluje také Libor Hůla.
Písemné prohlášení také není dostatečné. “Když by vozidlo zaměstnance bylo na pracovní cestě poškozeno a nebude havarijně pojištěné, nese vždy odpovědnost zaměstnavatel. Proto upozorňujeme, že případné písemné prohlášení zaměstnance, že by v případě nehody nepožadoval náhradu škody, nemá žádné právní účinky. Takové prohlášení by bylo neplatným právním úkonem, protože by se zaměstnanec takto vzdával předem svých práv,” doplňuje Libor Hůla.
§ 265
(1) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(2) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.
§ 270
Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí.
§ 271
Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má právo na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.