Přednost společnému účtu dává zhruba 37 až 43 % domácností. Mezi hlavní výhody patří lepší přehled o příjmech a výdajích, kdy jsou všechny transakce pohromadě a nehrozí, že jeden z partnerů zapomene zaplatit účty v domnění, že to zařídil druhý partner. Veškeré platby a nákupy jdou ze společných peněz, a tak mizí starosti typu “včera jsem platil já, dnes platíš ty” apod. A navíc má podle psychologů společné rozhodování pozitivní vliv na partnerské vztahy.
Jenomže společný účet může být i příčinou partnerských sporů. Na společném účtu je vidět každá transakce, takže výmluvy typu “ty boty byly ve slevě” se s velkou pravděpodobností neujmou. Oba partneři moc dobře vidí, za co ten druhý utrácí peníze. A to může být problém. Společný účet znamená určitou ztrátu nezávislosti a svobody. Najednou nemůžete utratit ani korunu navíc, abyste nebyli pod dohledem (byť neúmyslným) svého partnera. A pokud jeden utrácí více nebo nakupuje věci, které se druhému partnerovi nelíbí, může to být zárodek neshod.
Většina českých párů dodržuje oddělené bankovní účty. Společně se podílí na domácnosti, ale zároveň si zachovávají pocit nezávislosti a svobody zacházení se svými penězi. Pro některé partnery to však může představovat nedostatek důvěry nebo snahy zakrývat skutečné příjmy a výdaje před druhým partnerem.
Zlatou střední cestou může být kompromis, kdy partneři mají jak oddělené účty, tak i jeden společný účet. Na společný účet zasílají předem domluvenou částku, z níž hradí výdaje na domácnost (hypotéka, nájem, inkaso, energie, jídlo apod.). Zároveň však mají vlastní účet, z něhož si hradí vlastní soukromé výdaje, koníčky, zábavu či dárky. Je to spravedlivé a partneři nemají pocit, že by o sobě věděli absolutně vše.
Pokud je jeden z partnerů na rodičovské dovolené, je doporučené sečíst příjmy. Z celkové částky se odečtou nutné náklady a zbytek se rozdělí na půl. Ty se pošlou na jednotlivé účty, aby měl každý finance pro svou útratu. Část financí je vhodné uložit stranou na horší časy.