Kdo zodpovídá za stav chodníků?

Zima sebou přináší mnohá rizika nejen pro motoristy, ale také pro běžné chodce. Nejčastěji k úrazům dochází na zamrzlých chodnících. Pojišťovny každou zimu řeší zlomené končetiny, podvrtnuté kotníky i úrazy hlavy. Kdo vlastně zodpovídá za stav chodníků během zimních měsíců?

Od roku 2009 je platný zákon, podle kterého je stav chodníků záležitostí vlastníků. V naprosté většině případů se jedná o obce, kteří vlastní pozemní komunikace včetně chodníků. Obce jsou tedy zodpovědné i za úrazy, k nimž dojde v důsledku špatného stavu chodníků (např. námraza, led), a jsou tedy povinné poškozenému vyplatit odškodné. Výjimkou je stav, kdy nebylo možné odpovídající stav chodníku zajistit například z důvodu nečekané sněhové kalamity.

V roce 2011 se k situaci vyjádřil také Ústavní soud, který rozhodl, že: “závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat“. To znamená, že chodec, který nerespektuje aktuální stav, nemá na úhradu škody žádný nárok.

Pojištění odpovědnosti obcí

Obce proto mívají sjednané pojištění odpovědnosti, jehož součástí bývají také “chodníkové úrazy”. „V posledních letech se města pro případ úrazu na chodnících pojišťují mnohem více. Pro vyplacení pojistného musí město v prvním případě přiznat chybu, že například chodník nebyl včas posypaný a podobně. Člověk, který si na chodníku způsobil úraz, však musí vše pečlivě zdokumentovat. Například vyfotit si do mobilu místo, na kterém uklouzl, a nejlépe si také zajistit svědka, který úraz viděl, a zaznamenat si také přesný čas, kdy se úraz stal," popsal Petr Milata, mluvčí pojišťovny ČSOB.

„Je to součást komplexního pojištění odpovědnosti, za které platíme asi půl milionu korun ročně. Zdaleka ne celé pojištění se však týká jen úrazů. Jejich podíl může být kolem dvaceti tisíc ročně. V posledních letech bývá nahlášených úrazů tak do deseti a v takovém případě se pojištění příliš nevyplatí. Byly ale i roky, kdy bylo úrazů mnohem více. Navíc se nedá vyloučit to, že si někdo na chodníku způsobí vážnější zranění. V takovém případě by odškodnění bylo vysoké, a je proto v každém případě lepší pojištění mít," uvedl například Jan Šustáček z městského úřadu v Blansku.

Ne vždy však poškozený odškodné získá. Záleží na pojišťovně, jak případ posoudí. Hlavním problémem je nedostatečné prokázání chyby obce. „Zhruba jednu třetinu nahlášených úrazů pojišťovna neuzná. Největší problém bývá v dokazování toho, jak se úraz stal. Je totiž důležité, aby poškození dostatečně doložili, že skutečně například uklouzli na namrzlém chodníku," doplnil Jan Šustáček.

Jak je to s chodníky v zahraničí?

V mnoha zemích včetně Německa či Rakouska, ale také v USA, Švýcarsku či ve Francii je situace odlišná. Za stav chodníku zodpovídají vlastníci nemovitostí, s nimiž přímo chodník sousedí a jsou tím pádem zodpovědní také za škody, které mohou vzniknout v důsledku jejich neudržování. V České republice byla situace stejná až do roku 2009, kdy začala platit novela zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb., která tuto povinnost přenesla na vlastníky komunikací, kterými jsou převážně obce.