Pozor na sliby oddlužovacích společností

Například paní Věra z Hradce Králové uvěřila oddlužovací společnost Attila Financial. Ve skutečnosti se však upsala k dalšímu navyšování svých dluhů, protože společnost si za svou “pomoc” naúčtovala sedm tisíc za administrativní náklady, přes čtyři tisíce korun za právní služby a další poplatky. Po dvou letech spolupráce se paní Věra ocitla v ještě horší finanční situaci. Nyní se se společností soudí o své peníze, které firmě zaplatila v podstatě za nic.

Oddlužovací společnost se však brání. „I v její nelehké situaci se nám podařilo v několika případech vyhrát soudní spory v její prospěch, kdy jí soud přiřkl adekvátní splátky vzhledem k její situaci, či přiznání splátek různými věřiteli na základě námi vypracovaných návrhů a podání. Paní Věře se tyto nesporné úspěchy ovšem zdají málo,“ tvrdí Zdeněk Štelcl, ředitel společnosti Attila Financial.

Oddlužovací společností jsou především byznys

Bohužel existuje stále mnoho společností, kteří se snaží vydělat na zadlužených lidech. Naslibují jim finanční i právní pomoc, ale ve skutečnosti ze zoufalých lidí tahají další a další peníze. Odborníci proto radí: Nejúčinnějším způsobem je osobní bankrot. Podání návrhu na insolvenční správu je zdarma a těmto lidem pomáhají neziskové organizace a právní poradny dokonce zdarma.

„Insolvenční správci zadluženým lidem pomáhají i po právní stránce, když takzvaně popírají různé neplatné smluvní pokuty, přemrštěné poplatky či vysoké úroky věřitelů. Ti se pak s insolvenčním správcem nesoudí, neboť vědí, že by prohráli, či že by to pro ně bylo zbytečně nákladné. Zatímco dlužníci bez právního povědomí často hradí věřitelům zbytečné tisíce za něco, na co nemají věřitelé nárok, protože dlužníci mají strach z hrozeb věřitelů právníky a exekutory, v insolvenci se za dlužníka insolvenční správce postaví a dluhy jsou hned rázem menší,“ popisuje výhody osobního bankrotu Petr Němec ze sdružení Český spotřebitel.

Nikdy nevěřte nereálným slibům oddlužovacích společností

Petr Němec lidem ve finanční krizi vzkazuje, aby nevěřili slibům oddlužovacích společností. Ti jejich krizi ještě více prohloubí a na jejich neštěstí vydělají. „Oddlužovací společnosti si strhávají tisícové poplatky za přeposílání splátek a další úkony, jako jsou dopisy věřitelům či soudům, přičemž však používají jednoduché vzory, kde jen změní jméno. Člověk si pak po roce uvědomí, že místo toho, aby splatil čtyřicet tisíc svým věřitelům a zbavil se jednoho dluhu, spolkla oddlužovací společnost třicet pět tisíc a věřitelé dostali dohromady jen pět tisíc, což nepokrylo ani naběhlé úroky za uplynulý rok,“ vysvětluje.