Člověk, u kterého je evidováno více žádostí, nemusí být hned nedůvěryhodný nebo dokonce podezřelý. Je přece běžné, že si člověk předem zjistí podmínky různých úvěrů, než kývne na jednu nabídku. Není tedy nic divného na tom, že svou žádost podá u více bank. Banky však do registrů dlužníku často zasílají i tyto žádosti. V registrech se potom ukládají záznamy také o lidech, které nedluží ani korunu nebo své závazky splácí naprosto bez problémů. Záznamy zde jsou uchovávány po dobu šesti měsíců až jednoho roku.
Záznam v registru bohužel není podmíněn udělením souhlasu osoby, které se to týká. Důvodem je zákon o bankách, který povoluje výměnu informací o platební morálce, bonitě a důvěryhodnosti klientů. To znamená, že si banky mohou mezi sebou tyto informace beztrestně vyměňovat. Situace je jiná u nebankovních registrů, kde je nutný souhlas klienta se zpracováním osobních údajů.
Bankovní i nebankovní registry mezi sebou informace sdílí. Důvodem je obrana před problematickými klienty, které své závazky nejsou schopni splácet. I zde je nutný souhlas se zpracování osobních údajů. Ten je však běžnou součástí žádostí o úvěr.
V současné době jsou nejvíce využívaným databázemi Bankovní registr klientských informací (BRKI), Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Oba registry shromažďují data o všech klientech, kteří měli sjednaný úvěr u některé ze společností, které mohou do registrů nahlížet. Z údajů lze snadno zjistit, jaká je klientova bonita a zda je důvěryhodný.
Celkem 60 300 Kč