Rizika spotřebitelských půjček

Problematika spotřebitelských půjček je stále aktuálním tématem. Reklama na zboží různého druhu na nás útočí ze všech stran. Je těžké odolat a neudělat kupříkladu na Vánoce radost svým nejbližším, nebo si pořídit luxusní dovolenou na splátky. Co však dělat, když se nám nedostává dostatek hotovosti? Řešení je jednoduché – vzít si spotřebitelský úvěr.. Vždyť nabídky na spotřebitelské úvěry se jen hrnou. Někdy přímo i v místech, kde lze spotřební zboží zakoupit. Jak si počínat při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru? Především si rozmyslet, zda skutečně uvedené zboží nezbytně potřebujeme. Zvážit, jestli jsme schopni ze svých příjmů bez problémů půjčku splácet. Když už se tedy odhodláme a rozhodneme se pro úvěr, je dobré dodržovat některé zásady.

Zaprvé zjistit si tzv. RPSN – roční procentní sazbu nákladů. Tento ukazatel vypovídá o celkových nákladech spojených s úvěrem. Současně slouží jako prostředek pro porovnání výhodnosti s jinými spotřebitelskými úvěry. Na co si dát pozor? Především na různé druhy poplatků, které se nám mohou v konečném důsledku velmi prodražit. Uvedeme alespoň ty nejčastější: poplatky spojené s uzavřením smlouvy, poplatky za posouzení žádosti o úvěru, poplatky za převod peněz a za vedení účtu. Dále platby za pojištění (např. pojištění invalidity nebo nezaměstnanosti) nebo sankce za předčasné splacení půjčky. Zvláště u půjček, které poskytují nebankovní instituce, je třeba být obezřetný. Jedná se především o neúměrnou výši RPSN a nepřiměřeně tvrdé sankce při porušení smluvních podmínek. Součástí spotřebitelských půjček bývají rozhodčí doložky, jejímž prostřednictvím jsou vymáhány tyto sankce. Praxe je obecně taková, že rozhodce je spřízněn s věřitelem a tomu také odpovídá rozhodnutí. Dobrým návodem je také nechat si zpracovat nabídky od několika institucí a porovnat si je. Není také od věci se poradit se svými známými, nebo ještě lépe zajít za finančním poradcem.

Co dělat, když už se dostaneme do problémů a nejsme schopni splácet? V takovém případě se rozhodně nevyplácí před problémem utíkat a myslet si „ono se to nějak vyřeší“. Doporučujeme co nejdříve oslovit věřitele (instituci, od které jsme si peníze půjčili) a snažit se s ním dohodnout na splátkovém kalendáři, který odpovídá našim možnostem. Dle našich zkušeností většina věřitelů na rozumný splátkový kalendář přistoupí. Pokud problémy narostou do větších rozměrů, je vhodnou formou řešení osobní bankrot a následná žádost o oddlužení. Oddlužení je institut, který je vhodný pouze pro lidi, kteří disponují alespoň příjmem, z něhož jsou schopni splatit během 5 let alespoň 30 % dlužné částky. Tento proces je velmi dlouhý a náročný. Vyžaduje od dlužníka velkou kázeň a sebezapření, protože jeho životní standard klesne na hranici životního minima.

I snaha oddlužit se může být provázena mnoha problémy. Ke zkomplikování situace a ještě většímu zadlužení člověka přispívají totiž neetické postupy některých oddlužovacích společností využívající zoufalé situace těchto lidí. Toto jednání spočívá v naúčtování mnoha poplatků i při neúspěšném jednání s věřiteli nebo v neúměrné zpoplatnění služeb, např. naúčtování odměny za každou dohodnutou splátku s věřitelem.

Bezplatnou pomoc při oddlužení poskytují např. občanské poradny, které mají v této oblasti již bohaté zkušenosti nebo další neziskové organizace zabývající se touto problematikou. Co dodat závěrem? Snad pouze vyslovit přání, že se lidé začnou chovat zodpovědně, aby bylo těchto rad zapotřebí co nejméně.