Za svého psa nesete plnou odpovědnost

Nejsme schopni předvídat chování člověka, natož zvířete, byť se jedná o Vašeho mazlíčka, který poslouchá na slovo. V důsledku nepředvídatelného chování může dojít ke škodě na majetku a v případě pokousání i na zdraví. U většiny domácích zvířat, jako je například kočka, papoušek či křeček, se těžko bude jednat o závažnou škodu na zdraví. U psů však nejsou vážná zranění neobvyklá, zejména pokud jde o malé děti.

Majitel psa je povinen zabezpečit ochranu svého okolí

Zákon nedefinuje podmínky, které musí člověk splnit, aby mohl chovat psa. Ukládá však majitelům všech domácích mazlíčků, aby jej zajistili takovým způsobem, který vede k dostatečné ochraně ostatních osob (§ 415-420 občanského zákoníku). To znamená, že je povinen zachovávat dostatečný stupeň pozornosti, kterou vyžaduje aktuální situace.

Dojde-li ke škodě, má žalovaný (majitel psa) právo prokázat, že škodu nezavinil, případně, že na jejím vzniku měl podíl i žalující. Pokud však žalující prokáže, že majitel psa neprovedl potřebná opatření, a nezabránil nevhodnému chování psa, pak je za vzniklou škodu plně zodpovědný. Majitel psa musí předpokládat, že se pes může bezdůvodně chovat nebezpečně a agresivně a na takovou situaci by měl být vždy připraven.

Ne vždy je vinen pes a jeho majitel

Zodpovědnost však není pouze na straně majitele psa. Své chování by měli přizpůsobit všichni lidé, kteří se nachází v bezprostřední blízkosti. Typickým příkladem jsou malé děti, za které zodpovídají rodiče. Jako příklad si uveďme případ z roku 2008, kdy pes pokousal malé dítě, které se k němu nečekaně přiblížilo. Pes se lekl a dívku pokousal v obličeji. Matka dívky neúspěšně žalovala majitele psa, který však prokázal, že měl psa plně pod kontrolu. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR.

Nejvyšší soud ČR přihlédl také k faktu, že majitel se se svým psem nacházel na veřejném místě, kde kontaktu s ostatními lidmi nelze zcela zabránit. Pes byl navíc bez vodítka a náhubku. Soud tedy uznal částečnou vinu ze strany majitele psa a matce dívky s ohledem na její pochybení přiznal nárok na částečné odškodné.

Právě dítě se velmi často stává obětí pokousání, které mívá vážné a trvalé důsledky na zdraví. Vina je přitom na straně jak rodičů, tak i majitelů psů, kteří si dostatečně neuvědomují možné riziko a nechávají psa pobíhat volně v kontaktu s dítětem a často bez dohledu. Vždy je třeba dbát zvýšené opatrnosti, ať už se jedná o veřejné či domácí prostředí. Za dítě přitom vždy zodpovídá rodič.

Podle čeho se určuje výše odškodného

V případě, že soud uzná zavinění ze strany majitele psa, určí také výši odškodného. Míra zavinění není vždy jednoznačná a stanovit poměr účasti na vzniku škody nelze učinit exaktním způsobem. Záleží tedy na soudu a jeho úvaze, jak zohlední celý případ. Samozřejmě záleží na tom, jak závažné bylo zranění, a zda-li zanechalo trvalé následky.